Těm nejmladším, a nejen jim. Kdo o svých snech mlčí, nezíská spojence.
Často se říká, že politika je svinstvo. Ale kdo z nás od někoho slyšel že, pro příklad, psát knihy je svinstvo, točit filmy je svinstvo…? Proč jedno úplně a bez většího přemýšlení posuzujeme negativně a u druhého nás to ani nenapadne?
Není to totiž politika co lže, zneužívá společenské prostředky, žvaní prázdně, uráží, manipuluje. To dělají politici. Někteří! Stejně jako knihy plné nenávisti a bludů se nepíší samy, propagandistické filmy se samy netočí. Dělají to lidé, někteří!
Každá generalizace, zevšeobecnění, kulhá. Protože lidé jsou různí. Někdy více, někdy méně, ale nikdy nejsou totožní. Generalizace v jednoduchých věcech je snadno rozpoznatelnou hloupostí. Avšak ve věcech na první pohled nejednoznačných, komplikovaných, bývá velmi nebezpečná.
Generalizace politiky „jako svinstva“ zaznívá z mnoha důvodů. Třeba proto, že je to pohodlné. Není třeba vyvinout žádné úsilí , něco si zjistit, není třeba rozlišovat, rozhodovat se.
Člověk tíhne k jistotě. Nejistota zneklidňuje, nesnáší se s psychickým komfortem. Ale co se děje okolo nás taky nelze neustále ignorovat. A tak hodíme všechno do jednoho pytle, strčíme hlavu do písku, a ještě si na to plácnem – je to všechno svinstvo. Jenže když tě politika nezajímá, udělá ji za tebe někdo jiný. A po svém. Na to se můžeš spolehnout. Budeš mimo, ani o tom nevíš.
Abych tomu, co se kolem mě děje, porozuměl, stačí se prý držet „zdravého rozumu“. Problém je v tom, že nikdo neví, co to je. Zdravých rozumů je tolik co zdravých názorů. „Zdravý rozum“ lék nevymyslí, letadlo nezkonstruuje, počítač nenaprogramuje. Stejně tak ani přiměřeně nevyhodnotí složité společenské procesy.
Bez úsilí a zájmu věc pochopit můžeme „zdravým rozumem“ jednat proti zájmu vlastnímu. A dokonce s uspokojením. Protože – kdo neví že slouží, slouží nejlíp!
Abyste sloužili zájmům vlastním, a ne cizím, je třeba něco udělat. Nedělat nic nestačí nikdy.
To nejmenší co pro prosazování vlastních zájmů můžete udělat, v zastupitelské demokracii, je snažit se zjistit kteří zastupitelé by je snad mohli zastávat lépe než jiní. A ty pak upřednostnit při volbách. Ideální to nebude nikdy, ale co je ideální a zároveň lidské?
Psychologové říkají že to, jak se bude člověk chovat v budoucnosti, můžeš nejlépe odhadnout podle toho, jak se choval v minulosti.
Abych o tom, jak se kdo choval v minulosti, měl nějaké povědomí, musím si něco přečíst, poslechnout, s někým si promluvit. A to ve své volbě zohlednit.
Nevolit vůbec znamená nechat rozhodovat za sebe – nechat své zájmy dobrovolně zmizet, nechat je vygumovat zájmy těch druhých. Volit pak „podle kravaty“, z povrchních sympatií, nebo setrvačně ze zvyku – bez důvodu stále stejně, je politické dětinství. Dětinou, v tomto smyslu slova, se může stát každý, od nejmladšího po nejstaršího.
Protože časy se mění a lidé v politice, kteří rozhodují o našich věcech, se mohou chovat jinak ve veřejných funkcích než jak se chovali před tím, než je získali. Prostě proto, že tu možnost dříve neměli a teď ji mají.
Je dobré vědět jak kdo s mocí mu svěřenou zachází, tj. jaká rozhodnutí učinil. Za co, nebo proti čemu, se stavěl.
Chceme, především vás mladé, požádat o následující:
Řekněte nám co od města chcete, málo se o tom ví. Řekněte to nahlas a naplno. Třeba tady v diskuzi. Můžeme spolu začít mluvit, spolupracovat.
A jděte k volbám. Nenechte se upozadit při rozhodování o budoucnosti.
Tvořte ji.
Pro přidání komentáře zadejte níže své jméno nebo přezdívku a Váš e-mail.