Každý člověk si plánuje svoji budoucnost. Bere přitom do úvahy svoje možnosti , reálný stav věcí a očekávané okolnosti a události. Město, jako svého druhu vyvíjející se organismus, postupuje z logiky věci obdobně. Posoudit každý jeden uváděný aspekt není vůbec snadné. Čím lépe se to podaří, a je-li vůle a společně dohodnutý zájem, tím více město v budoucnu nabídne svým občanům.

Při počátečních úvahách o prioritách a možnostech, i při pozdější realizaci záměrů, by neměly chybět odvaha a rozvaha. Odvaha tvořit nové, nebát se výzev, rozvaha pak volit k jejich dosažení takové cesty, které nejsou slepé nebo které nejsme vlastními silami schopni ujít.

Naše konkrétní představy o blízké i střednědobé budoucnosti jsou obsahem Programu OH. Jednotlivé body vycházejí z potřeb fungování města a rozpracovaných a odsouhlasených akcí. Převážná část zde vytýčených úkolů vyplývá z chodu města jaksi automaticky. Jde o rozvíjení stávajícího, jeho vylepšování, příp. nápravu.

Existuje však i vztah k budoucnosti který je lépe nazvat vizí, spíše než plánem. Ani ten bychom neměli opomíjet, i když jsou s ním spojeny představy z podstaty věci více „mlhavé“.

Při úvahách o vizi, nebo lépe, vizích, bychom měli vzít v úvahu širší aspekty, jako je třeba velikost města, poloha města v nejen ČR, ale i k blízké Evropě, vzdálenosti , dopravní dostupnost, okolní příroda, historické dědictví apod. Jsou to převážně aspekty svým způsobem námi přímo „nezasloužené“, jsou nám dané.

Myslíme si, že zvláštní pozornost zasluhuje základní danost, tj. poloha města, od níž se může odvíjet mnohé. Pohled na mapu nám říká, že město leží , uvážíme-li dnešní dopravu, na okraji šířeji uvažované plzeňské aglomerace, hodinu autem od Prahy, v těsném sousedství s vyspělou západní Evropou.

Otázka se nabízí: Máme na to, pojmout tyto danosti a uvažovat o nich jako o úkolech a příležitostech? Máme na to, uvažovat o vykročení ze zóny zabydlených jistot bez znepokojivých rizik, zato s jistotou minimální šance město posunout , nebo jsme schopni uvažovat o cestách k větší atraktivitě města pro ty co tu žijí , ale i pro ty, kteří by sem za zajímavými věcmi mohli přijíždět?

Jedna věc je jistá. Aby nápady dostaly šanci nabývat jasnějších kontur, aby byla ochota nápady přinášet, takové, u nichž by případně zavládl konsensus že není nereálné se některými z nich vážně zabývat, je nutné nastolit dlouhodobou, nejlépe vedením města podporovanou, kontinuální diskuzi. Bez takto organizovaného počátku se dobré nápady nesejdou na jednom místě a nevynutí si zaslouženou pozornost. Bohužel, v celém období posledních 30 let, v demokratických poměrech a příležitostech, jsme takovou iniciativu ve městě nezaznamenali. 

Zvláštní a naléhavou pozornost, a ta bohužel stále patří do vizí, ač měla být již dávno realitou, by každé vedení města mělo věnovat mladé generaci. Vzdálenější budoucnost patří převážně jim. Jejich formální vzdělání, informovanost díky technologiím s nimiž jsou už přirozeně srostlí, schopnost lépe porozumět i jiným pohledům na svět, třeba tím že „zažili“ větší kus světa už jako mladí, jsou u většiny z nich přiměřenější výzvám budoucnosti než je tomu u generací starších. O tom asi není sporu, je to přirozené.

Jak je potom možné, že nejsou, ač takto disponováni, přizváni k diskuzím o budoucnosti města. Argument že „mohou přijít“ vznášejí nejčastěji ti, kteří nic nepochopili, nebo pochopit nechtějí. Samotná zkušenost nabytá věkem nutně neznamená, že je to v oboru zkušenost potřebná nebo uplatnitelná. Komunální politici mají k nastupující generaci povinnost přizvat ji k aktivní účasti na veřejných záležitostech a vytvářet v tomto smyslu podmínky. Což se evidentně dosud nestalo. Prospěje to městu tím, že mladí lidé získají zkušenosti se správou města a budou pak na případný vstup do komunální politiky lépe připraveni. Zbaví se strachu z neznámého, získají sebevědomí. Budou vybaveni praktickými znalostmi a zkušenostmi, nejen ochotou se nechat napsat na kandidátku, což bývá dnes nezřídka jedinou kvalifikací některých, kteří do funkcí zasednou.

Vytvoření např. zájmové „rady mladých“, která by se účastnila jednání, pokud to zákon dovolí, měla přistaveno několik židlí při veřejných zasedáních zastupitelstva, by nemělo žádného zvoleného zastupitele znejistit. Jak chcete vědět co si mladí lidé myslí a chtějí, když jim ostentativně ukazujete, že o jejich názory není zájem.

Existují, v principu, dva druhy politiky, tedy správy společných věcí, a v komunálu to platí obzvlášť. První je taková, co jenom udržuje stávající stav, s drobnými úpravami, lépe či hůře, druhá pak taková, která dělá totéž, nadto i usiluje o vytváření věcí nových. Měli bychom nastavit takovou správu společných věcí, která preferuje druhou možnost. S odvahou a rozvahou.